Baňková masáž

Baňkování má dlouhou a bohatou historii. Přikládání baněk na bolestivá místa se používalo už za časů starověku. Bylo velmi oblíbenou metodou při pouštění žilou, či při používání pijavic, kdy tyto metody pomohly k odvádění jedovatých látek z těla. Baňkování se využívalo v Egyptě, Číně a také v Evropě.

V současné době se přikládání baněk rozšiřuje i mezi odbornou zdravotnickou veřejností, jsem proto velmi rád, že jsem se tuto metodu regenerace lidského organismu mohl naučit a začít používat ve své praxi.

Z pohledu čínské medicíny je cílem baňkovaní rozhýbat Qi a Xue (krev) a odstranit tím stagnaci či blokádu Qi a Xue. Tímto mechanismem můžeme odstranit či zmírnit bolesti zad, svalů či kloubů.

Při aplikaci baňky vzniká podtlak, který vtáhne do baňky kůži, podkoží, povázku a část svaloviny.

Podtlak přiložené baňky způsobí velmi silné prokrvení a okysličení nemocného místa, které se pak snáze dokáže zregenerovat. V důsledku prokrvení dochází rovněž k odplavení škodlivých látek, pryč z organismu.

Při podtlaku baňky vznikají charakteristické krevní výronky, k nimž dochází v důsledku popraskání drobných cévek podobné modřině, která obvykle nebolí a po pár dnech zmizí.

Baňkování provádíme (nejčastější indikace):

- při pohybových funkčních problémech,

- při vyhřeznutých ploténkách,

- při „tenisovém lokti“,

- při „zmrzlém rameni“,

- při kloubních a svalových zraněních,

- při některých vnitřních onemocněních,

Baňkování neprovádíme:

- při akutních zánětlivých a infekčních onemocněních,

- při horečce,

- při plísních či zánětech na kůži,

- při čerstvém poranění kůže, při krvácení,

- při krvácivých chorobách,

- při užívání krev ředících léků např. Warfarinu, nebo při užívání ATB,

- v místě křečových žil či bércových vředů,

- bezprostředně po jídle,

Po baňkování je nutné doplnit okamžitě větší množství tekutin do organismu, proto si s sebou noste alespoň 500 ml čisté vody.